Konzervativní Institut diskutoval o Istanbulské úmluvě s místopředsedou Senátu Jiřím Oberzfalzerem. (Ilustrační foto: Istanbul).
Konzervativní Institut na konci listopadu uspořádal další klubovou diskusi. Tentokrát na téma: „Istanbulská úmluva a proces její ratifikace v České republice“. Hostem akce byl místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS).
Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – tzv. Istanbulská úmluva je mezinárodní smlouva, která by v případě její ratifikace zavedla do české legislativy celou řadu nových ustanovení a postupů.
Diskuse se proto zabývala otázkami, zda je taková úprava tuzemské legislativy potřebná, zda skutečně zlepšuje postavení žen a nakolik se jedná o průlom do konceptu Ústavou ČR garantovaných lidských práv.
Instanbulská úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky či takzvané zločiny ze cti. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech.
Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se signatářské státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy.
Podle senátora Oberfalzera je Istanbulská úmluva nadbytečná a přinesla by změnu společenského uspořádání v rodinných záležitostech. Poukázal mimo jiné také na nepřiměřený rozsah pravomocí kontrolní skupiny (tzv. Grémia) Istanbulské úmluvy, která hodnotí její naplňování.
Oberfalzer spolu s dalšími sedmi senátory napříč stranami zformulovali na přelomu července a srpna letošního roku prohlášení „Proč řekneme NE Istanbulské úmluvě“, jež rozeslali všem senátorům.
K jakému výsledku však tato jejich iniciativa povede, zatím není jasné. Oberfalzer podotkl, že výsledek hlasování v Senátu o přijetí úmluvy nelze dopředu odhadnout.
Senát se již ratifikací úmluvy začal zabývat ve výborech. Ze čtveřice senátních výborů ji podpořil jeden, a to těsnou většinou hlasů. Plénum Senátu by o úmluvě mělo hlasovat v lednu příštího roku.
Úmluvu podepsalo Česko v roce 2016. Její předložení tuzemskému parlamentu k ratifikaci minulé vlády několikrát odložily. Parlamentu ji předložila až Fialova vláda. Úmluvu musí ratifikovat obě komory parlamentu.
ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly. Členské státy na začátku června většinově odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí.
Úmluvu zatím ratifikovalo 37 ze 43 členských států Rady Evropy. Dokument zatím neratifikovaly Litva nebo Lotyšsko; Bulharsko a Maďarsko ratifikaci odmítly.
Násilí se podle místopředsedy Senátu Jiřího Oberfalzera (ODS) věnuje část úmluvy, ovšem požaduje jen opatření, která Česko již zavedlo. Další část pojednává o potírání škodlivých stereotypů.
Senátor dovozuje, že Istanbulská úmluva požaduje po signatářských státech změnu společenského uspořádání v rodinných záležitostech s tím, že tento dokument by v podstatě znamenal převýchovu lidstva k nové podobě existence a soužití.
Jde podle něho o „generální rekonstrukci společenských zvyklostí a uspořádání, ve kterém jsme zvyklí žít“.
„Skoro to vypadá, že hlavní příčinou násilí je tradiční rodina, protože tu Istanbulská úmluva vlastně chce zpochybňovat,“ dodal.
„Cílem úmluvy je převýchova obyvatel. Snaží se rozbít rodinu a tradiční vazby ve společnosti,“ uvedl také na konto dokumentu senátor Oberzfalzer.
Poukázal rovněž na fakt, že Česká republika není povinna uvedenou úmluvu schválit a její schválení nevynucuje po členských státech ani Evropská unie.
Informoval o dosavadní zkušenosti s platností úmluvy ve Francii, která tento dokument již oficiálně přijala. Dostupná statistická data z Francie však neprokazují, že by implementace úmluvy přinášela prokazatelné výsledky například v oblasti domácího násilí.
Text Instanbulské úmluvy si můžete přečíst ZDE.
